Dobrý den, 1. Musím mít b...

ad 1)

Školský zákon (561/2004) stanoví v §41/3c, že: "Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou."

Toto ustanovení se do zákona dostalo v legislativním procesu schvalování ve sněmovně. Experimentální ověřování nutnost takové podmínky neukázalo, proto původní verze zákona takovou podmínku neobsahovala a ADV její zařazení připomínkovala jako neopodstatněné. Marně.

Ustanovení je totiž kromě jiného zbytečné i v tom ohledu, že "osobou, která bude žáka vzdělávat" může formálně být kterákoliv osoba, se kterou se rodiče, kteří požadované vzdělání nemají, na takovém postupu domluví. Přitom mohou fakticky rodiče vzdělávat dítě sami. V takovém případě ředitel příslušné školy nemá možnost ověřit, kdo žáka vzdělává. V konečném důsledku se bude ředitel školy stejně rozhodovat podle toho, jak individuální vzdělávání dopadne, k čemuž mu hodně napoví nikoliv odevzdaný doklad o vzdělání, ale výsledky žáka při povinném přezkoušení.

ad 2)

Rovněž podmínka, která stanovuje v §41/2h, že žádost o povolení individuálního vzdělávání musí obsahovat vyjádření školského poradenského zařízení, má v zákoně jen pramalý význam. Rodiče ji sice musí přiložit k žádosti, ředitel školy ovšem není nijak vázán ve svém rozhodnutí o povolení individuálního vzdělávání tím, co bude vyjádření z pedagogicko-psychologické poradny (PPP) obsahovat.

V praxi opět záleží na tom, jak se k žádosti o povolení postaví ředitel školy. Může individuální vzdělávání povolit i v případě, že odborník z PPP vysloví nedoporučení (většinou ovšem nemají v PPP poradně námitky). Opět tedy záleží na vstřícném postoji vedení školy. Pokud v jedné škole neuspějete, je možné najít školu vstřícnější.

Tomáš Flegr