Ještě jednou k celostátnímu setkání ve Vraném

Setkání ve Vraném nad Vltavou

Ve dnech 22. 9. - 24. 9. 2006 se ve Vraném nad Vltavou, v místní základní škole, uskutečnilo celostátní setkání domácích školáků a jejich rodičů.

Nyní, když začínám sepisovat tyto řádky, honí se mi hlavou řada vzpomínek a ještě téměř po čtrnácti dnech mě většina z nich hřeje u srdce. Tak kde začít ?

Na podzim je moc krásné počasí, ještě letní, ač ve vzduchu už chtě nechtě ten podzim cítím. Rušný pátek a ucpané silnice, podejť by ti z Prahy i jiných měst nechtěli zažít alespoň ještě na víkend prázdninovou iluzi dvou tří dnů někde v lese a na louce. Nu, já se jedu na celý víkend nechat dobrovolně zavřít na jednu základku. A to dokonce s dětmi, dokonce na karimatku do třídy , kdy v mém věku tvrdá podlaha už dělá divy, s jednou kuchyňkou ( tak nějaký ty instantní a nezdravý polívky, paštiky a hlavně chleba...

Mimochodem, to jsem já, ale spousta maminek sytila sebe i své děti naprosto zdravě, ekologicky, což mi poskytlo další témata k rozhovorům a přemýšlení) a jednou společnou sprchou, takže děti pěkně vydrbat až těsně před odjezdem a doufat, že se moc neumažou. Děti se samozřejmě umazaly hned po příjezdu a dobrovolně přiznávám, že ani mně to příliš nevadilo. Prostě na zbytečnosti nebyl čas. Už jenom ten úžasný rozběh po chodbách a milá paní ředitelka, které to vůbec nevadilo, spousta hraček, knížek a pastelek, hodné slečny na hlídání a báječný sobotní program nejen pro začínající prvňáčky (ti to měli ještě o malilinko slavnostnější).

Takže, ono to s tím zavřením ve školní budově nebyla tak docela pravda. V sobotu sluníčko svítilo i na naše putování českou minulostí na zahradě školy. V režii Beštových a Plaňanských (moc se omlouvám, jestli jsem na někoho zapomněla) si děti mohly projít obdobím našich dějin přes dobu halštatskou, gotiku až po postmodernu celkem jedenáct stanovišť, kde se vyrábělo, psalo husími brky, střílelo kuší, shazovalo břevny a také trochu přemýšlelo. Rodiče i děti byli tak zcela zajati Toulkami českou minulostí, že i začátek nutně důležité schůze ADV byl posunut. I když schůzování nemám ráda ( a jistě nejsem zdaleka sama), považuji svou účast za takové minimum, co jako člen ADV mohu udělat. A tak se hlasovalo a volilo a opět hlasovalo ( jistě bude někde k nahlédnutí zápis o všech bodech, které se probraly a moc se omlouvám všem, kteří tyto důležité věci v mém povídání postrádají). Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se o chod ADV starají, kteří proráží naši tuhou legislativu a pracují ve prospěch všech nás, kteří doma učíme a ve prospěch našich dětí.

Nesmím zapomenout na podnětnou přednášku paní Mileny Kelly, která je autorkou učebnic anglického jazyka pro základní školu. Její učebnice nabízí nově pojatou výuku jazyka dle požadavků Evropské Unie. Jelikož jsem si již v předstihu pro svou dcerku učebnici pro třetí třídu koupila, mohu nyní konstatovat, že jsem si oddychla, neboť se s ní pracuje opravdu dobře a naši Elišku angličtina velmi baví. K učebnici patří ještě pracovní sešit, poslechové CD namluvené dětmi a velmi dobře použitelná metodika. Pokud jste na tom s angličtinou tak jako já, jistě oceníte český komentář v učebnicích i pracovních sešitech.

Milé bylo i setkání s psychologem Mertinem, mluvilo se mimo jiné o dkladech školní docházky, o socializaci dětí, o možnostech a výhledech při případném vzdělávání dětí na druhém stupni, o hodnocení dětí atd. V této souvislosti mě napadá jedna čerstvá zkušenost. Navštívili nás manželé s dětmi školního věku. Pochází z Texasu, ale již deset let trvale žijí v Čechách. Jejich děti navštěvují druhou třídu naší školy. Říkali, že vůbec nechápou náš školský systém, jak moc se u nás vypichují chyby. V jejich školách chyby přeskočí a vždy vypíchnou to, co je dobré. Já vím, tomu přeci rozumíme, ale sama na sobě jsem si v tu chvíli uvědomila, jak moc jsme v tom ponoření a jak moc tím vším nasáklí a jak těžko se vymaňuji z toho zaměření na chyby. Ale to bych moc odběhla od tématu a já si to nejlepší chtěla nechat na konec.

A to nejlepší je pro mě setkání s lidmi, které jsem mohla poznat. Některá jména se mi spojila s tvářemi, některé jsem mohla poznat maličko víc a k tomu náramně posloužila obě večerní neformální posezení; páteční i sobotní. Takže jsem byla vděčná za setkání s manželi Tůmovými, Juditou Kapicovou, která mě naprosto dostala líčením své malé domácí zoo v čele s želvou leopardí, milá Jana neustále drncající kočárkem, minipřednášky o zdravé výživě v podání Petry atd.,atd. A to, že jsem se KONEČNĚ naučila patchwork , to bylo taky úžasný, takže ten spánkový deficit, který jsem si z Vraného přivezla, jsem ještě málem nestihla dospat, protože po nocích šiju a šiju. Tak a konečně jsem to všechno ze sebe vychrlila a to jsem ještě ani nenapsala, jak jsem zpátky cestovala vlakem a jak jsem si myslela, že budu spát a že mě děti snad včas probudí, abychom nepřejeli Jičín a jak jsem místo toho až téměř domů cestovala s Janou a Petrou a celkem jedenácti dětmi a jak jsme si pak při loučení musely (my ženský) říct, že je třeba odjet tak daleko, abychom zjistily, jak blízko sebe bydlíme. Tak a teď už budu opravdu končit a pište, ať máme co číst!!! Třeba taky recepty na ty výborný křupáky, který jsi, Petro, přivezla.


Jovanka Rýglová, Jičín